0

Hmotněprávní část přestupkového zákona

Hmotněprávní část nové úpravy přestupků jasně odráží snahu zákonodárce o sjednocení přestupkového práva s právem trestním. Nejlépe o tom vypovídá samotné názvosloví a obsah základních institutů. Protože jejich podstatná část je odborné (a mnohdy i laické) veřejnosti známa už z práva trestního, neočekáváme potíže s jejich budoucí aplikací a výkladem. V samém centru přestupkového práva stojí pojem přestupek. Přestupek je společensky škodlivý protiprávní čin, který je zákonem za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.

Znaky přestupku:

  1. protiprávnost – rozpor s obecně závaznou právní normou;
  2. společenská škodlivost – zpravidla dána naplněním skutkové podstaty přestupku;
  3. výslovné označení za přestupek – za přestupek se považují i dosavadní „jiné správní delikty“;
  4. naplnění obecných znaků stanovených zákonem – věk a příčetnost u fyzické osoby, přičitatelnost u osoby právnické;
  5. nesmí se jednat o trestný čin.

Jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání přestupku, avšak k dokonání nedojde, je pokusem o přestupek. Pokus přestupku je trestný pouze, je-li to zákonem výslovně stanoveno. V takovém případě je trest ukládán podle stejných ustanovení jako za dokonaný přestupek. Odpovědnost za pokus přestupku zaniká, pokud pachatel dobrovolně upustí od dokonání přestupku a odstraní nebezpečí hrozící zájmu chráněnému zákonem.

Odpovědnost za spáchání přestupku může nést fyzická osoba, pokud v době spáchání přestupku dovršila 15. rok věku, byla příčetná (netrpěla duševní poruchou, pro kterou není schopna rozpoznat protiprávnost svého jednání) a její zavinění dosahuje alespoň úrovně nedbalosti (není-li zákonem stanoveno, že je třeba zavinění úmyslné). Novinkou je možnost odpovědnosti zákonného zástupce nebo opatrovníka. Jedná se o situaci, kdy zemře osoba s veřejnoprávními povinnostmi, jež přejdou v dědickém řízení na dítě. Na zákonného zástupce nebo opatrovníka, který jednal nebo měl jednat jménem osoby, která není pro nedostatek věku odpovědná za přestupek, k jehož spáchání zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, se použijí ustanovení o odpovědnosti za přestupek, i když on sám tuto zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení nemá, ale má jí osoba, kterou zastupuje. Příkladmo lze uvést zákonného zástupce deliktně nezpůsobilého vlastníka lesa, který jej nabyl děděním, kdy tento zástupce za dědice nesplní určité zákonem uložené povinnosti.

Právnická osoba (a podnikající fyzická osoba) je odpovědná za spáchání přestupku, pokud porušila zákonem uloženou povinnost a současně přestupek spáchala fyzická osoba, jejíž jednání je právnické osobě přičitatelné. Není přitom třeba zjištění konkrétní fyzické osoby a nezkoumá se ani její zavinění. K porušení povinnosti musí dojít při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s ní, anebo takové porušení musí být ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu. Osoby, jejichž jednání je přičitatelné právnické osobě, jsou její:

  • statutární (či jiný) orgán a jeho člen (neplatí pro podnikající fyzickou osobu);
  • zaměstnanec a osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývající z jeho postavení;
  • fyzická osoba, která plní úkoly právnické osoby;
  • fyzická osoba, kterou právnická osoba používá při své činnosti a
  • fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala, jestliže právnická osoba výsledku takového jednání využila.

Výčet uvedených osob je taxativní a jeho rozšíření nad rámec zákonné úpravy je nepřípustné. Odpovědností právnické osoby není dotčena odpovědnost osob, jejichž jednání je právnické osobě přičitatelné a naopak. Právnická osoba se může odpovědnosti za přestupek zbavit prokázáním tzv. liberačního důvodu. Ten spočívá ve vynaložení veškerého úsilí, které bylo po právnické osobě možno požadovat, aby přestupku zabránila. Zejména je pro liberaci třeba, aby právnická osoba vykonávala povinnou nebo potřebnou kontrolu a učinila nezbytná opatření k zamezení či odvrácení přestupku.

Nový přestupkový zákon pamatuje i na okolnosti vylučující protiprávnost, jimiž jsou:

  • krajní nouze – odvracení nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem;
  • nutná obrana – odvracení přímo hrozícího či trvajícího útoku zájmu chráněnému zákonem;
  • svolení poškozeného;
  • přípustné riziko – vykonávání společensky prospěšné činnosti, která poruší či ohrozí zájem chráněný zákonem, nelze-li daného cíle dosáhnout jinak a
  • oprávněné použití zbraně.

Odpovědnost za přestupek zaniká smrtí fyzické osoby, zánikem právnické osoby (nemá-li právního nástupce), vyhlášením amnestie, anebo uplynutím promlčecí doby. Promlčení je institut, na který pachatelé přestupků v hojné míře spoléhají. Dnes již „starý“ přestupkový zákon s tímto institutem nepracoval, stanovoval pouze obecně, že přestupek nelze projednat uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Tato situace byla označována jako  zánik odpovědnosti za přestupek. Jednotlivé zákony obsahující přestupky stanovovaly doby zániku odpovědnosti za přestupek rozdílně. Nová úprava přestupků proto i na poli promlčení přináší zpřehlednění a sjednocení. Nově je délka promlčecí doby 3 roky u přestupků, za něž lze uložit pokutu s horní hranicí alespoň 100.000,- Kč a 1 rok pro přestupky ostatní. Promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku, přičemž neběží po dobu jejího stavení či přerušení. Stavení promlčecí doby znamená, že ze zákonem vymezených důvodů doba po určitý čas neběží. Jedná se o

  • dobu, pro kterou se vedlo trestní řízení pro tentýž skutek,
  • dobu, kdy je možné očekávat uložení trestu obviněnému z přestupku za jiný skutek v trestním řízení,
  • dobu, po kterou se o věci vede správní řízení a
  • dobu, po kterou trvalo podmíněné upuštění od uložení správního trestu.

Při přerušení promlčecí doby začíná běžet promlčecí doba nová. Promlčecí doba se přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku, vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným a vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání.

Nový zákon o přestupcích zná 5 druhů trestů. Jsou to napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty a zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Správní trest lze uložit buď samostatně nebo spolu s jinými správními tresty (nelze uložit napomenutí spolu s pokutou). Při určování druhu a výše trestu správní orgán přihlédne k okolnostem, které mají vliv na míru společenské škodlivosti přestupku. Mimo trestání mohou správní orgány ukládat také ochranná opatření, která nemají za cíl potrestat pachatele, ale předejít páchání další protiprávní činnosti. Ochranné opatření mlže být uloženo ve formě:

  1. omezujícího opatření:
  • zákaz navštěvovat určená veřejně přístupná místa nebo místa, kde se konají sportovní, kulturní a jiné společenské akce;
  • povinnost zdržet se styku s určitou osobou nebo vymezeným okruhem osob;
  • povinnost podrobit se vhodnému programu pro zvládání agrese nebo násilného chování;
  1. zabrání věci nebo náhradní hodnoty.

Novou hmotněprávní úpravu přestupků a odpovědnosti za ně lze oproti úpravě, kterou nahrazuje, označit za jednoznačně systematičtější, přehlednější a mnohem více provázanou s trestním právem, s nímž je svým obsahem široce provázaná. Nabytí její účinnosti proto vítáme a její přijetí odbornou i laickou veřejností očekáváme s optimismem.

Mgr. Jaroslav David

Advokátní koncipient

Plavec & Partners s.r.o.

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.