0

JAKOU VÝŠI NÁHRADY LZE UPLATNIT PODLE METODIKY NEJVYŠŠÍHO SOUDU K NÁHRADĚ NEMAJETKOVÉ ÚJMY

V naší advokátní praxi se často setkáváme se všemi druhy nároků na náhradu škody na zdraví. Z těchto nároků jsou často nejvíce problematické bolestné a ztížení společenského uplatnění. Cílem tohoto článku je stručně nastínit vývoj této problematiky v posledních letech a představit našim klientům možnosti, které jim tento vývoj skýtá.

Rekodifikace občanského práva v České republice provedena zákonem č. 89/2012 Sb., tzv. Novým občanským zákoníkem přinesla stěžejní změny do celé oblasti soukromého práva. Výjimkou v tomto ohledu není ani náhrada újmy na zdraví. Dlouho v ní totiž platilo ohodnocení příslušných nároků v souladu s tzv. bodovou vyhláškou (vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění), která stanovovala výše náhrady újmy za bolest a ztížení společenského uplatnění, a to jak pro účely práva občanského, tak práva pracovního. Bodová konstrukce spočívala v konstantním přidělení určitého počtu bodů pro konkrétní způsob poškození zdraví. Citovaná bodová vyhláška byla novým občanským zákoníkem zrušena s argumentací, že odškodňování újmy na zdraví nemůže záviset na podzákonném předpisu, protože se jedná o zásah moci výkonné do nezávislého postavení moci soudní, kterým soudy limituje v přiznávání spravedlivé a dostatečné náhrady újmy na zdraví. Zákonodárce tak zrušil „staré pořádky“ v oblasti náhrady újmy na zdraví. Současně ovšem zaznívala kritika, že nebyl vytvořen nový systém, kterým by při odškodňování nároků náhrady škody na zdraví měli soudy postupovat.

Do uvedeného stavu zasáhl Nejvyšší soud, který dne 12. 3. 2014 vydal tzv. Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“). Metodika je propracovaným systémem oceňování nároků náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění vytvořený spoluprací odborníků z řad právníků a lékařů. V oblasti náhrady bolestného sice zavádí obdobu starého bodovacího systému, pro účely výpočtu bolestného však Metodika bodové hodnocení opouští, a naopak využívá Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví vytvořené Světovou zdravotnickou organizací. Uvedeným nástrojem je používáno nové filosofické východisko – pro posouzení nároků člověka s určitou dobu trvajícími následky na zdraví (disabilitou) je klíčové snížení jeho funkčních schopností (schopnost žít stejně, jako doposud z hlediska zaměstnání, koníčků, rodinného života atp.), které o kvalitě jedincova života vypovídají. Předmětem náhrady škody, pokud jde o ztížení společenského uplatnění tedy podle Metodiky není diagnóza, ale ztráta lepší budoucnosti poškozeného, kterou by býval byl disponoval, pokud by nedošlo k poškození jeho zdraví.

Aby ovšem situace v oblasti náhrady škody na zdraví nebyla zbytečně jednoduchá, vydala dne 12. října 2015 vláda ČR nařízení o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „Nařízení“). Nařízení v oblasti nároků vyplývajících z pracovního práva ignoruje požadavky rekodifikovaného soukromého práva a opět zavádí jak pro bolestné, tak pro ztížení společenského uplatnění bodový systém a vnáší tak do systému náhrady újmy na zdraví dvojkolejnost, kdy nároky na náhradu škody vzniklé v souvislosti s pracovněprávními vztahy by měly být posuzovány dle Nařízení a ostatní pak podle Metodiky. Totožná situace pak může být posuzována odlišně. Nejlépe lze uvedené demonstrovat na příkladu. Představme si, že řídíme osobní automobil. Jiný řidič nás nabourá čímž nám způsobí újmu na zdraví. Pokud v danou chvíli vystupujeme jako řidič – soukromá osoba a jsme na cestě k příbuzným, pro náhradu nemajetkové škody na zdraví se použije Metodika. Pokud jsme ale na služební cestě, tedy cestu vykonáváme v souvislosti s plněním pracovněprávních úkolů, náhrada újmy na zdraví se posoudí podle Nařízení.

Bodové hodnoty jednotlivých položek bolestného jsou v případě Metodiky a Nařízení téměř totožné. Výsledné částky však budou rozdílné, protože Nařízení určuje hodnotu jednoho bodu fixně na částku 250,- Kč, zatímco Metodika hodnotu jednoho bodu určuje dynamicky jako 1% průměrné mzdy za rok předcházející roku, v němž k poškození zdraví došlo. Např. pro rok 2017 tak hodnota jednoho bodu dle Metodiky činí 275,89,- Kč. Jasná výhoda Metodiky však spočívá v oblasti ztížení společenského uplatnění. Zatímco zde jde Nařízení stále cestou paušálního bodového hodnocení, Metodika si klade za cíl skutečné ohodnocení znesnadnění života ve všech oblastech poškozeného, k němuž v důsledku úrazu došlo. Zejména pro případy úrazů s trvalými následky (např. ztráta končetiny či orgánu) je přístup Metodiky jednoznačně spravedlivější, protože pouhým bodovým ohodnocením není možné postihnout veškeré těžkosti, které v životě člověka s vážným zdravotním handicapem vznikají.

Výhody metodiky jsou zřejmé – dává lidem se vznikem újmy na zdraví možnost získat vyšší a spravedlivější odškodnění a dále umožňuje flexibilnější přístup při určení výše odškodnění v jednotlivých případech. Problematickou otázkou je však její aplikovatelnost v pracovněprávních vztazích. Metodika je totiž iniciativou Nejvyššího soudu – tedy orgánu moci soudní. Tvorba zákonů přitom spadá do kompetence moci zákonodárné, která je od moci soudní oddělena, a zákoník práce přímo odkazuje na nařízení vlády. Metodika tedy není právním předpisem a není právně závazná. Právní povahou se jedná spíše o podpůrný materiál, kterým se soudy mohou inspirovat při svém rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění v občanskoprávních sporech (dopravní nehody, úrazy na chodníku). Pokud jde o náhradu újmy na zdraví v souvislosti s pracovněprávními vztahy, zde by se navíc soudy měly řídit pozitivním právem – tedy Nařízením.

K otázce aplikovatelnosti Metodiky se již vyjádřil jak Nejvyšší, tak Ústavní soud. Oba soudy ve svých rozhodnutích unisono kritizují Nařízení, které se neustále drží bodového hodnocení náhrady újmy na zdraví a připouští, že v pracovněprávních vztazích Metodika může být v praxi využita jako podpůrné vodítko, neboť není důvod, proč by se v případě újmy z pracovního úrazu a z např. dopravní nehody (kdy následky mohou být naprosto stejné) mělo postupovat odlišně. Dle názoru Nejvyššího soudu je v působnosti obecných soudů definovat si způsob, jak subjektivní nemajetkovou újmu srovnat s jinými případy s důrazem na zachování požadavku předvídatelnosti rozhodnutí. Nutno ovšem poznamenat, že rozhodnutí, které by Metodice jednoznačně přiznalo nezpochybnitelné postavení v systému náhrady škody, a naopak zpochybnilo Nařízení (např. by dovodilo, že nemá být nařízení aplikováno), dosud nebylo vydáno. Dle našeho názoru by ovšem vytvoření instrumentu, který by nová východiska soukromého práva při náhradě újmy plně reflektoval, měl být úkolem legislativců, nikoliv soudů, a to i z hlediska právní jistoty občanů.

Při uplatnění nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění lze tedy vycházet z Metodiky, a to podpůrně i v případě náhrady škody v pracovněprávních vztazích. Ustanovení § 271c odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů říká, že „náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle Nařízení.“ Jazykovým výkladem citovaného ustanovení dojdeme k závěru, že částka představující náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích má být minimálně v takové výši, jaká bude určena výpočtem dle Nařízení – s tím, že podle Metodiky bude (prakticky) vždy vyšší. Domnívám se proto, že pro účely nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích je možno nechat si zpracovat znalecký posudek jak podle Metodiky, tak podle Nařízení a požadovat odškodnění např. ve výši 2/3 ocenění provedeného dle Metodiky (i tak by mělo jít o vyšší nárok než podle Nařízení). Zákoník práce totiž určuje spodní limit náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, ale horní již nikoliv. V případě bolestného a ztížení společenského uplatnění v ostatních soukromoprávních věcech mimo oblast pracovního práva je pak Metodika použitelná bez dalšího.

Uvedený inovativní přístup v naší advokátní praxi uplatňujeme a našim klientům nabízíme náhradu újmy na zdraví (ať už plynoucí z pracovněprávních nebo jiných vztahů) ve výši, která vychází z Metodiky a reflektuje skutečné znesnadnění života ve všech jeho oblastech, k němuž v důsledku újmy na zdraví došlo, tak, aby to pro naše klienty znamenalo vždy co nejvyšší odškodnění za újmu na zdraví.

Mgr. Jaroslav David

Advokátní koncipient

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.