0

K formě plné moci udělené zástupci k založení společnosti a jinému jednání

Občanský zákoník stanoví, že vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Toto ustanovení se již od počátků účinnosti občanského zákoníku stalo předmětem diskuzí, a to zejména ve vztahu k plným mocem udělovaným v souvislosti s jednáním zmocněnce za obchodní korporaci. Nejvyšší soud nakonec připustil výklad, který jde proti samotnému textu zákona, avšak činí tak ve snaze naplnit účel, který zákon ve skutečnosti sleduje.

Není žádným tajemstvím, že nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. – dále jen „NOZ“) zavedl v ustanovení § 559 bezformálnost právního jednání a umožnil tak, aby si každý zvolil pro své jednání libovolnou formu. Volbu může omezit pouze smluvní ujednání nebo zákon.

Ve vztahu k plné moci je zákonné omezení formy upraveno v § 441 odst. 2 NOZ. Tento paragraf ve své poslední větě stanoví, že vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Zvláštní formou právního jednání se rozumí úředně ověřené podpisy a veřejná listina, kterou je podle § 3026 odst. 2 NOZ vždy notářský zápis ve smyslu § 62 a násl. notářského řádu. Není-li předepsaná forma plné moci dodržena, je právní jednání podle § 582 odst. 1 NOZ neplatné, a to absolutně (tzn. že tuto neplatnost není možné nijak zhojit).

Takto stanovené omezení formy plné moci znamená, že kdykoliv se bude pro určité jednání osoby vyžadovat zvláštní forma, je tato osoba (pro případ, že nemůže nebo nechce ať už z časových, osobních nebo jiných důvodů učinit jednání osobně) povinna udělit svému zástupci plnou moc ve stejné formě v jaké by měla jednání vykonat. Pokud tak neučiní, bude celé jí zamýšlené jednání neplatné.

Převedeno do korporátní praxe by měl zmocnitel na základě tohoto ustanovení a jeho jazykového výkladu vždy pro případ, že bude činit jednání, pro které je vyžadována forma notářského zápisu nebo úředně ověřeného podpisu, udělit zmocněnci plnou moc také v této formě. To by přitom v případě notářského zápisu a jeho ceně mohlo představovat navýšení nákladů zamýšleného jednání v řádů tisícikorun.

Situací, kdy je v korporátním právu pro určité jednání zapotřebí vyhotovit notářský zápis je celá řada.

Nejčastěji se lze s touto povinností setkat při konání valné hromady, členské schůze nebo jiného orgánu právnické osoby a rozhodování jediného společníka, kdy výsledkem má být rozhodnutí o změně znění zakladatelského dokumentu (zakladatelské listiny/společenské smlouvy) a také při zakládání společností či družstev, kdy je zakladatelský dokument vyhotovován.

Právní praxe nebyla jednotná v názoru jak ve vztahu k těmto jednáním, činěným v zastoupení, shora uvedené ustanovení NOZ vykládat. Zda se vydat cestou striktního jazykového výkladu a trvat na notářském zápisu nebo zvolit jinou cestu a pokusit se o určité zmírnění zákonem stanovené povinnosti.

K prvnímu výkladovému zmírnění došlo nejprve ve vztahu k rozhodování na valné hromadě a jiných nejvyšších orgánech právnické osoby, a to přijetím výkladového stanoviska číslo 12 expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) působící při Ministerstvu spravedlnosti.

Podle tohoto stanoviska není třeba, aby při takovém rozhodování byla plná moc udělována ve formě notářského zápisu. Argumentem skupiny je, že plná moc je udělována pro hlasování na nejvyšším orgánu právnické osoby (a nikoliv pro změnu zakladatelského dokumentu, o níž se vyhotovuje notářský zápis), pro které žádná forma právního jednání stanovena není. Dále zdůrazňují, že o rozhodování není vyhotovován notářský zápis ve smyslu ust. § 62 notářského řádu, nýbrž osvědčující notářský zápis podle § 80a notářského řádu. A také že § 168 odst. 1, § 399 a § 635 odst. 2 zákona o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb. – dále jen „ZOK“), jakožto speciální úprava k NOZ stanoví, že pro plnou moc pro zastupování na valné hromadě, resp. členské schůzi postačí, je-li udělena písemně (tj. dokonce prostou písemnou formou).

Tyto závěry expertní skupiny Ministerstva spravedlnosti jsou nyní v právní obci přijímány v podstatě jednotně, avšak výkladovému stanovisku je vyčítáno, že se nevyjadřuje k otázce zakládání společností a družstev.

Tato problematika se přitom stala pro praxi naprosto zásadní, protože nezřídka kdy docházelo k rozkolu přístupu jednotlivých notářských kanceláří. V některých postačilo, přišel-li zmocněnec na jednání o založení společnosti vybaven ze strany budoucího společníka plnou mocí s úředně ověřenými podpisy (v souladu s předchozí praxí před příchodem NOZ) a v jiných bylo vyžadováno předložení plné moci ve formě notářského zápisu. Forma notářského zápisu přitom není jen otázkou zvýšených finančních nákladů, ale představuje současně také nemalou zátěž časovou a administrativní.

Na konci listopadu 2014 se do věci vložil Nejvyšší soud, kdy na základě podaného dovolání rozhodl o případu, ve kterém rejstříkovým soudem nebyl povolen zápis nově založené společnosti z důvodu, že plná moc byla udělena zástupci pouze s úředně ověřenými podpisy (usnesení NS ČR ze dne 27. 11. 2014 sp. zn 29 Cdo 3919/2014). Nejvyšší soud nejprve řekl, že nedodržení formy plné moci podle § 441 odst. 2 poslední věty NOZ nevede automaticky k její neplatnosti. Neplatnost bude určena pouze, vyžaduje-li to smysl a účel zákona. Následně dovodil, že smyslem a účelem nové úpravy je zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele a zajistit, aby byla plná moc udělena k zamýšlenému právnímu jednání. Není-li pochyb o totožnosti zmocnitele, není plná moc neplatná jen proto, že nebyla udělena ve formě notářského zápisu, a to přesto, že v této formě být udělena měla. Pokud jde o problematiku formy plné moci k přijetí zakladatelského dokumentu, dochází podle soudu ke konfliktu § 441 odst. 2 NOZ s § 6 odst. 1 ZOK, kde se stanoví, že právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná. Přednost při tomto střetu má mít úprava v ZOK jako úprava speciální (zásada lex specialis derogat legi generali) a tedy postačí plná moc s úředně ověřenými podpisy.

Ačkoliv rozhodnutí Nejvyššího soudu je v obchodní praxi vítáno (zejména s ohledem na snížení případných nákladů na zhotovení plné moci), znamená současně důvod pro rozpoutání nových debat o urgentní potřebě novelizace NOZ a pro rozdělení právní obce na dva nespřátelené tábory.

Jedni rozhodnutí chválí, druzí kritizují. Kritici hovoří o výkladu proti smyslu zákona a o otočení významu zákonného ustanovení. Za jeden z nedostatků rozhodnutí lze jmenovat, že ustanovení NOZ jako obecná úprava nedopadá jen na případy známé v korporátní praxi, ale i na jiné životní situace, které jsou upraveny soukromým právem a u kterých je užití povinnosti udělit plnou moc ve formě notářského zápisu důvodné. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu by plná moc s úředně ověřenými podpisy (za předpokladu ztotožnění zmocnitele) postačovala i v případě jejího udělení k zastupování při změně rozsahu úpravy SJM, zřeknutí se dědictví, uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti apod., což je třeba kategoricky odmítnout. Jako další nedostatek se pak vyzdvihuje nemožnost aplikace zásady speciality právní úpravy v ZOK vůči úpravě v NOZ, když smyslem § 6 odst. 1 ZOK je na rozdíl od § 441 odst. 2 NOZ upravit otázku formy právního jednání a nikoliv otázku formy plné moci. Stejně tak lze přidat vyjádření autora ZOK Bohumila Havla, který uvedl, že závěr Nejvyššího soudu vlastně říká, že je úplně jedno, co zákon o formě stanoví, stačí, že se strany znají, protože pak není pochyb. Pokud by šlo o pouhé zabezpečení ověření totožnosti zmocnitele, zákon by stanovil toliko podmínku ověřeného podpisu a ne požadavek na notářský zápis, který je založen na větší míře ochrany, třeba v poučovací povinnosti notáře a v jeho předpokládané erudici.

Ať už výše uvedené tahanice zastánců a odpůrců rozhodnutí dopadnou jakkoliv, jedno je již nyní jisté.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vydáno a jako takové by mělo být rejstříkovými soudy respektováno a mělo by být rozhodováno v souladu s ním. Současně je ale nutné zdůraznit, že Česká republika není založena na precedenčním systému, a proto nemusí být rozhodnutí respektováno vždy a zcela bezvýjimečně, zejména pak ne v notářských kancelářích, kde může být po zmocněnci stále požadováno předložení plné moci k založení společnosti či družstva ve formě notářského zápisu podle striktního jazykového výkladu zákonného ustanovení. V takovém případě se pak zvýšení nákladů s tím spojeným patrně nebude možné vyhnout, ledaže dojde k využití služeb jiné notářské kanceláře, která bude zastávat názor Nejvyššího soudu.

 

Mgr. Jan Magát

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.