0

Ochrana před šikanozními insolvenčními návrhy ve světle novely insolvenčního zákona

V průběhu minulého roku mnohokrát zaznělo, že Ministerstvo spravedlnosti předkládá návrh právní úpravy, jehož cílem je odstranit problémy, které se vyskytují v insolvenčním řízení. Hlavním cílem předkládané novely je – dle vyjádření Ministerstva – především důsledná ochrana práv účastníků insolvenčního řízení, posílení dohledových pravomocí ministerstva nad insolvenčními správci, snížení administrativní zátěže insolvenčních soudů, regulace komerčních subjektů způsobilých negativně ovlivnit konkrétní insolvenční řízení a intenzivnější ochrana před podáváním tzv. šikanózních insolvenčních návrhů. Návrh novely insolvenčního zákona, obsahující tyto změny, dne 30. 3. 2016 vláda schválila. Přestože dosud není jasné, v jaké podobě bude nakonec novela schválena, dovolte nám informovat vás o dle našeho názoru těch nejdůležitějších bodech.

Navrhovaná právní úprava má být v souladu s Programovým prohlášením Vlády České republiky z února 2014, v němž vláda vyhlásila „nesmlouvavý boj proti zneužívání exekucí a neférovým insolvencím“. Otázkou je, zda skutečně přispěje k průhlednějšímu vedení insolvenčního řízení.

Jen v krátkosti uvádíme základní změny, které má novele zavést:

– průhlednější systém ustanovování insolvenčních správců do jednotlivých řízení (novela reaguje na situaci, kdy aby insolvenční správci zvýšili nápad insolvenčních věcí pro svůj úřad, zakládali u každého sídla okresního soudu provozovnu (byť např. v autobazaru) – dosud tak bylo zřízeno přes 3 000 provozoven, přičemž na některé insolvenční správce připadá již více jak 60 provozoven, ve kterých nikdo nikdy nebyl fyzicky přítomen – tito správci pak dostávají poznatelně větší příděl případů).

– mimo jiné v souvislosti se shora uvedeným má dojít k posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce Ministerstvem;

– údajné zvýšení transparentnosti insolvenčního řízení (zejména zavedením formulářů i pro insolvenční správce), omezení administrativních úkonů insolvenčního soudu a posílení doručování dokumentů do datových schránek;

– regulace subjektů poskytujících služby související s institutem oddlužení (novela reaguje na stav, kdy možnost zpracovat insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení a poskytovat případně také jiné služby související s institutem oddlužení mohly též komerční subjekty, tzv. „oddlužovací společnostmi“, přičemž jen malé procento z těchto subjektů však poskytuje skutečně kvalifikované služby (za něž nenese žádnou odpovědnost) a

– intenzivnější ochrana před takzvanými šikanózními insolvenčními návrhy.

Není v možnostech tohoto příspěvku popsat všechny změny, pro zájemce tak doporučujeme prostudovat celý materiál dostupný na stránkách Vlády ČR. Tématem referátu tak bude dále právě způsob, jakým se novela snaží zvýšit ochranu před šikanozními insolvenčními návrhy.

Jak již vysvětlil kolega Dvořák v předchozím příspěvku, účinky zahájeného insolvenčního řízení mohou být pro zdravou fungující obchodní korporaci, proti které bylo zahájeno insolvenční řízení na základě šikanózního insolvenčního návrhu, ve svém důsledku likvidační, a to bez ohledu na to, že informace o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku nevyhnutelně neznamená úpadek dané společnosti. Předkládací materiál novely uvádí, že informace o pouhém zahájení insolvenčního řízení je ze strany veřejnosti automaticky vnímána tak, že se daný subjekt nachází ve finančních problémech (tedy, že je v úpadku), s čímž souvisí veškeré již zmíněné negativní jevy. Je však zřejmé, že zákonná lhůta pro zveřejnění insolvenčního návrhu 2 hodiny je natolik krátká, že není reálné, aby soud insolvenční návrh ze všech rozhodných hledisek přezkoumal a na základě toho jeho šikanózní povahu jednoznačně vyloučil. Ani stávající instituty insolvenčního práva (odmítnutí návrhu pro zjevnou bezdůvodnost po zahájení insolvenčního řízení) nejsou z to vyloučit negativní důsledky. Praxe ukázala, že i když je do 10 dnů insolvenční návrh zamítnut nebo odmítnut, stačí to (v důsledku diskreditace osoby údajného dlužníka v očích smluvních partnerů) k tomu, aby se řádně fungující společnost dostala skutečně do úpadku. Přitom výzkumy ukazují, že mezi šikanozních insolv. návrhů je zhruba 1%.

Instituty novely, které mají tento stav řešit, jsou následující:

  1. Předběžné posouzení věřitelského návrhu

Novela počítá se zavedením tzv. předběžného posouzení věřitelského návrhu, v důsledku čehož budou insolvenčním soudem před zveřejněním oznámení o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku vyselektovány šikanózní insolvenční návrhy, čímž dojde k výraznému posílení prevence před těmito praktikami vzájemně si konkurujících soutěžících subjektů a k eliminaci škod, které jsou dotčeným soutěžícím subjektům po účelovém zahájení insolvenčního řízení a oznámení o jeho zahájení v insolvenčním rejstříku způsobeny.

  • 100a

Předběžné posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem

(1) Má-li insolvenční soud důvodné pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem (§ 128a), rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují; učiní tak neprodleně, nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání insolvenčního návrhu.

(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 se doručuje zvlášť insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku; insolvenční soud jim stejnopis rozhodnutí odešle nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 není odvolání přípustné. Doručením rozhodnutí podle odstavce 1 platí pro dlužníka omezení podle § 111; ustanovení § 109 odst. 4 tím není dotčeno.

(3) V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce 1 insolvenční soud stručně uvede důvody, pro které se insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise nezveřejňují v insolvenčním rejstříku.

(4) Při postupu podle odstavce 1 a 2 má právo nahlížet do spisu a činit si z něho výpisy a opisy pouze dlužník a insolvenční navrhovatel.

(5) Neshledá-li insolvenční soud důvod k rozhodnutí podle odstavce 1, učiní o tom ve lhůtě podle odstavce 1 záznam do spisu.

(6) Ustanovení § 128a není předběžným posouzením insolvenčního návrhu podaného věřitelem dotčeno.

nové znění odst. 3 § 100:

Rozhodne-li insolvenční soud podle § 100a odst. 1 a neodmítne-li insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním spise zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu poté, co uplynula lhůta podle § 128a odst. 1 (pozn. – jedná se o 7 dnů). Odmítne-li insolvenční soud v této lhůtě insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním spise zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu poté, co bylo rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost pravomocně zrušeno.

 

Smyslem úpravy je dát soudu prostor k podrobnému přezkoumání věřitelského návrhu. Ve lhůtě 7 dnů tak může (ve spolupráci s věřitelem, bude-li aktivní) seznat, že návrh není šikanozní, a pak jej nechat zveřejnit v ins. rejstříku, či odmítnou pro zjevnou bezdůvodnost. Pokud rozhodne o tom, že je insolvenční návrh zjevně bezdůvodný, odmítne jej a o řízení nebude v insolvenčním rejstříku žádný záznam (neobjeví se tam ani jako tzv. skončená věc). Nikdo – zejména tedy ne obchodní partneři – neuvidí při běžné due dilliegence obchodního partnera, že na něj byl takový insolvenční návrh podán. Jen doplňujeme, že z povahy věci je zřejmé, že se tato úprava nebude vztahovat na dlužnické insolvenční návrhy. Ty takto přezkoumávány nebudou.

Jestli ovšem novela v jiných svých částech míří na to, aby byly soudy zbaveny části administrativní zátěže, budoucnu by insolvenční soudy měly předběžně posoudit, zda je insolvenční návrh oprávněný, což naopak administrativní zátěž soudů zvýší. Otázkou též je, zda soudy budou toto ustanovení zákona využívat.

 

  1. Způsob doložení listin o existenci splatné pohledávky

 

Novela dále počítá s tím, že doložení splatné pohledávky proti dlužníkovi, je-li právnickou osobou, podá-li insolvenční návrh věřitel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci ve smyslu účetních nebo daňových předpisů, bude muset být doloženo jedním z předepsaných způsobů, např. potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce, v němž bude obsaženo, že navrhovatel o pohledávce účtuje nebo vede daňovou evidenci. Nejjednodušším a zpravidla nejběžnějším způsobem bude doložení vykonatelného rozhodnutí (rozsudku, el. plat. rozkazu…) a teprve pokud nebude takové rozhodnutí dosud vydáno, nezbyde navrhovateli než dodat potvrzení auditora.

  • 105

(1) Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; je-li dlužníkem právnická osoba, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci podle zvláštního zákona, povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje. Jde-li v případě pohledávky podle věty první o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

(2) Je-li insolvenčním navrhovatelem podle odstavce 1 věta první za středníkem zahraniční právnická osoba nebo fyzická osoba, která nemá bydliště nebo sídlo na území České republiky, lze pohledávku doložit také dokladem ověřeným nebo vydaným cizím státem, který je podle cizího právního řádu srovnatelný s uznáním pohledávky dlužníkem s jeho ověřeným podpisem, vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, nebo dokladem o tom, že o pohledávce účtuje podle účetních, daňových nebo jiných obdobných předpisů cizího státu, který je podle cizího právního řádu srovnatelný s potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce podle odstavce 1.

(3) Nesplní-li věřitel, který podal insolvenční návrh, povinnost podle § 177 odst. 2 až 4, platí, že pohledávku vůči dlužníkovi neosvědčil, ledaže jde o případ podle § 177 odst. 5 nebo 7.

Smyslem § 105 je posílit ochranu dlužníka před šikanózními insolvenčními návrhy, které se opírají o fiktivní pohledávky. Navrhovaná úprava vyžaduje osvědčení určité míry kvality pohledávky uplatňované insolvenčním navrhovatelem spolu s insolvenčním návrhem tak, aby věřitelé nepřihlašovali smyšlené pohledávky či fabulovali důkazní listiny. Účtováním o pohledávce též vzniká povinnost odvést daňovou povinnost, což by dle Ministerstva mělo též eliminovat fakt, že bývají přihlašovány smyšlené pohledávky.

  1. Povinná záloha na insolvenční řízení

Novela též počítá s povinným složením zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000,- Kč (je-li dlužník právnickou osobou) a ve výši 10 000,- Kč (je-li dlužník fyzickou osobou).  Zaplacením této zálohy je podmíněno projednání věřitelského insolvenčního návrhu.

  • 108

Záloha na náklady insolvenčního řízení

(1) Je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případech podle § 107 odst. 1.

Stejně jako ostatní opatření předkládaná novelou má stanovení povinné zálohy na insolvenční řízení pomoci snížit počet případů šikanozních insolvenčních návrhů. Dané ustanovení ovšem dopadne na všechny věřitelské návrhy, nehledě na jejich oprávněnost. Je zřejmé, že řada věřitelů raději návrh nepodá (zejména v okamžiku, kdy je reálná výše pohledávky menší než 50.000,- Kč) či bude čekat na to, až ins. návrh podá jiný subjekt. Toto čekání však může způsobit to, že bude ze společnosti před úpadkem vyveden veškerý majetek a v insolvenčním řízení, které nakonec (na návrh věřitele či na návrh samotného dlužníka) bude vedeno, nebude věřitel uspokojen vůbec.

  1. Možnost podání dalšího návrhu až po 6 měsících

Současně novela stanoví, že věřitel nemůže v krátkém časovém intervalu – 6 měsíců – zahájit insolvenční řízení proti témuž dlužníku, byl-li jeho dřívější insolvenční návrh odmítnut jako zjevně bezdůvodný.

Nové znění odst. 4 § 128a zní následovně:

Insolvenční navrhovatel, jehož insolvenční návrh byl pravomocně odmítnut podle odstavce 1, může podat nový insolvenční návrh proti stejnému dlužníkovi nejdříve po 6 měsících od právní moci rozhodnutí podle odstavce 1, jinak se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží. To neplatí, byl-li insolvenční návrh odmítnut proto, že spolu s insolvenčním návrhem nebyla složena záloha na náklady insolvenčního řízení.

Dosavadní úprava nedává sama o sobě záruky účinné ochrany dlužníka (potažmo jeho věřitelů) před opakovaným podáváním zjevně bezdůvodných insolvenčních návrhů, neboť i v případě, že jde o opakovaný insolvenční návrh, dochází okamžikem jeho doručení insolvenčnímu soudu k zahájení insolvenčního řízení. Právo uplatnit pohledávku přihláškou v insolvenčním řízením zahájeném na návrh jiného věřitele či samotného dlužníka nebo v civilním řízení jiného druhu zůstává nedotčeno.

  1. Zvýšení pořádkové pokuty

Novela též zvyšuje pořádkovou pokutu za podání zjevně bezdůvodného  insolvenčního návrhu na 500.000,- Kč.

Nové znění odst. 3 § 128a zní následovně:

V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50 000 Kč 500 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci, zejména k okolnostem podání insolvenčního návrhu, následkům jeho podání a jejich závažnosti, k jednání navrhovatele po podání návrhu a případné účinné snaze nahradit způsobenou škodu nebo odstranit škodlivé následky.

I zde se podle předkládací zprávy zjistilo, že relativně nízká výše pořádkové pokuty navrhovatelům totiž mnohdy za podání šikanozního insolvenčního návrhu zjevně stojí.

Míří tedy novela správným směrem? Samozřejmě vnímáme, že problém šikanózních insolvenčních návrhů je jedním z nešvarů českého insolvenčního práva (je to však problém práva či spíše společenského prostředí?) a z tohoto pohledu je novela správným krokem. Řadu nástrojů v boji proti šikanozním insolvenčním návrhům zavedla ovšem již předchozí novela a situaci nijak zásadně nezměnila. Též je třeba říci, že české insolvenční právo se potýká s daleko výraznějším deficitem, než jsou věřitelské šikanózní návrhy (jichž je, jak jsme již uvedli, pravděpodobně okolo 1%). Daleko závažnější problém představují totiž zejména opožděné dlužnické insolvenční návrhy, podávané až poté, co „zmizí“ veškerý majetek. Těch je totiž obrovské množství (při úpadku korporací odhadem desítky procent) a jejich opožděnost zcela zásadním způsobem znemožňuje uspokojení věřitelů. Jak ostatně uvádí ve svém stanovisku i Česká advokátní komora: „proti tomuto masivnímu negativnímu jevu se dá bojovat právě jen věřitelskými insolvenčními návrhy, které novela ztěžuje.“

Mgr. Štěpán Chejn

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.