0

Jak se (ne)stát plátcem DPH, zn. „snadno a rychle“

Jak se (ne)stát plátcem DPH, zn. „snadno a rychle“

V souvislosti s tím, že začátek letošního roku s sebou, kromě jiného, přinesl i opětovné změny ve výši sazby DPH, kdy byla s účinností od 1. ledna snížená sazba DPH zvýšena z 10 % na 14 %, bylo možno opět pozorovat velmi zajímavý jev, a sice že vnímání veškerých změn zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon“) se v naprosté většině (čest to výjimkám) omezuje pouze na polemiky a kritiku právě v kontextu obměn výše daňových sazeb. Novely zákona se ale pochopitelně neomezují pouze na úpravu výše daňových sazeb, ale naopak ho modifikují často i v jiných ohledech. Nicméně se nemohu ubránit dojmu, že jakékoliv jeho novelizace provedené jiným způsobem než pomocí čísel nejsou častokrát vůbec brány na zřetel a zůstávají jakoby ve stínu již zmiňovaných změn výše daňových sazeb. Na jeden takový případ, se kterým jsem se nedávno ve své praxi měl možnost setkat, bych rád upozornil prostřednictvím tohoto příspěvku.

Na úvod bych ještě rád předeslal, že o problematice pojednávané v tomto článku již bylo, převážně na internetové síti, určitým způsobem diskutováno, nicméně jsem ale toho názoru, že tématu nebyl zdaleka věnován dostatečně velký prostor odpovídající míře jeho závažnosti, a proto považuji za nezbytné ho znovu připomenout a upozornit na všechna úskalí s ním související.

Nenápadná změna zákona

Jak se tedy (ne) stát plátcem DPH snadno a rychle? Začněme nejprve tím, že zákon vymezuje a definuje v nejobecnější rovině plátce DPH jako osobu povinnou k dani (tou je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud není zákonem jinak stanoveno) se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku 1 milion korun. Zmíněné kritérium není ale zdaleka jediné a zákon stanovuje několik dalších podmínek, na základě jejichž splnění se osoba povinná k dani stává rovněž plátcem DPH.

O tom, že není třeba mít obrat právě v „milionech“, aby určitý subjekt naplnil zákonem stanovené požadavky a dostal se do režimu plátce, svědčí na první pohled nenápadné ustanovení § 94 odst. 11 zákona obsahující jedinou větu, a sice že „osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb, pokud povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby“.

Na vysvětlenou je nutno ještě uvést, že zmiňovaným místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani se dle zákona rozumí místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Toto ale neplatí v případě, pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, za této situace je místem plnění místo, kde je umístěna právě tato provozovna.

Fenomén Google

Zmíněné ustanovení, které bylo do českého právního řádu zakotveno na základě transpozice směrnice Rady 2008/8/ES a má tedy svůj původ v „Bruselu“, již sice platí více jak dva roky, ale vzhledem k tomu, že mu nebyla doposud přikládána dostatečná pozornost, tak se můžeme i na počátku roku 2012 setkat s tím, že značná část veřejnosti, které se bezprostředně dotýká, nemá o jeho existenci nejmenší tušení. Jinými slovy řečeno vůbec neví, že se může nevědomky nacházet v režimu plátce DPH, což s sebou samozřejmě přináší řadu povinností, jejichž nesplnění může být ze strany veřejné moci sankcionováno. Jako ilustraci pro to, jak snadné je stát se plátcem, nám může posloužit všem známý, a poslední dobou již zdaleka nejen internetový, gigant jménem Google.

Portfolium služeb, které Google v současné době provozuje a nabízí, se již zdaleka neomezuje jen na vyhledávání na internetu, ale zahrnuje i mnoho dalších oblastí (můžeme zmínit např. operační systém pro chytré telefony Android, Mapy Google nebo sociální síť Google+, přímou konkurenci Facebooku). Jednou ze služeb, která v poslední době nabyla na oblíbenosti i v České republice je Google AdSense. Zjednodušeně řečeno se jedná o bezplatný program, který umožňuje každému majiteli webové stránky vydělávat peníze na základě umožnění zobrazovat na své stránce požadované reklamy.

V čem tedy úskalí produktu Google AdSense spočívá? Společnost Google je, jak je všeobecně známo, americkou společností se sídlem v proslulém Silicon Valley ve státě Kaliforniie. Na první pohled by se proto mohlo zdát, že pokud subjekt vstoupí s Googlem do smluvního vztahu a zaváže se mu poskytovat služby formou zobrazování reklam na svých webových stránkách, tak se zdánlivě nic neděje, protože Google má své sídlo v USA, a nedojde tudíž k naplnění zákonem stanovených předpokladů (dle § 94 odst. 11 a §  9 odst. 1) a povinnost stát se plátcem DPH tuzemci nevznikne.

Problém ovšem spočívá v tom, že v současné době u nás již není možno, v případě zájmu o využití služby Google AdSense, vstoupit do smluvního vztahu s „americkým Googlem“, přesněji řečeno s Google Inc., ale pouze s irskou odnoží Googlu – Google Ireland, která, jak ostatně název sám napovídá, sídlí v Irsku, tedy v členském státě EU. V momentě, kdy dojde k uzavření smluvního vztahu mezi českým majitelem webové stránky a Google Ireland na využití služby Google AdSense a na základě takto uzavřené smlouvy dojde k poskytnutí služby, tak tímto okamžikem dojde k naplnění zákonem stanovených podmínek a majitel webových stránek se ke dni poskytnutí této služby stává automaticky plátcem DPH.

Takto nastalý stav s sebou přináší následně jednak povinnost podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stane ta konkrétní osoba v souladu s výše uvedeným plátcem DPH, povinnost podat souhrnné hlášení, povinnost podat daňové přiznání (do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, a to i v případě, že plátci nevznikla daňová povinnost; zákon nicméně stanovuje určité výjimky) a další zákonem stanovené administrativní úkony. Nedodržení těchto povinností s sebou logicky přináší i možnost jejich vynucení ze strany příslušných orgánů veřejné správy a eventuálně i uvalení případných sankcí – např. daňový řád jich obsahuje celou řadu.

Výše uvedený problém s využitím služby Google AdSense, v kontextu rozebíraného ustanovení zákona, je samozřejmě jen jednou z mnoha možností, jak se může nejeden subjekt dostat, často i nevědomky, do obtíží. Jak už bylo naznačeno v úvodu tohoto příspěvku, legislativní změny v oblasti daňových zákonů jsou povětšinou vnímány pouze optikou zaměřenou výhradně na výše jednotlivých daňových sazeb a již zcela opomíjejí ostatní úpravy „pravidel hry“ a nereflektují nově nastalý stav v jeho celkových souvislostech. Že se jedná a krátkozraký přístup, i s ohledem na okřídlené heslo, že „neznalost zákona neomlouvá“, netřeba zdůrazňovat.

Na druhou stranu je ale zcela legitimní argument, že v dnešní době probíhající legislativní smrště nelze po běžné, standardně uvažující a vnímající osobě spravedlivě požadovat, aby zachytila veškeré pro ni relevantní obměny právních předpisů. Zmíněný příklad je toho jasným důkazem a jenom dokladuje fakt, že je nutno zlepšit míru informovanosti veřejnosti o těch podstatných novelách a tím i předejít možným negativním následkům spojeným s neznalostí aktuálního stavu věci. Rozebírané ustanovení zákona nechť je toho jasným mementem.

JUDr. Petr Plavec, Ph.D., advokát

AK Plavec & Partners, Praha

petr.plavec@ppak.cz, www.ppak.cz

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.