0

Šikanózní insolvenční návrh

Podnikatelské prostředí je založeno na konkurenčním boji, ve kterém někteří podnikatelé používají všech prostředků, jež by mohly vyřadit konkurenty. Jedním z prostředků, které jsou používány jsou i tzv. šikanózní insolvenční návrhy.

Na úvod je nutné uvést, co vlastně je šikanózní insolvenční návrh. V právní úpravě se s tímto pojmem nesetkáme, přestože v praxi je často užíván. Šikanózním insolvenčním návrhem je myšlen insolvenční návrh, který je zjevně bezdůvodný a je podán pouze za účelem, aby pro sebe navrhovatel získal určitý prospěch. Šikanózní insolvenční návrh tedy nesleduje primární cíl insolvenčního řízení spočívající v řešení úpadku dlužníka. Nejčastěji je tento návrh podán věřitelem, který chce buď vystrašit dlužníka, aby zaplatil spornou pohledávku, nebo poškodit konkurenta tím, že využije veřejnosti insolvenčního rejstříku a konkurenta zdiskredituje.

Cílem tohoto příspěvku by mělo být ukázat možnosti obrany proti šikanóznímu insolvenčnímu návrhu.

Zásadní význam v řešení šikanózních insolvenčních návrhů přinesla tzv. protišikanózní novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) z roku 2012, která do insolvenčního zákona vložila povinnost odmítnout zjevně bezdůvodný návrh. Od 1. listopadu 2012 tedy přibylo do insolvenčního zákona ustanovení § 128a, které stanovuje insolvenčnímu soudu odmítnout zjevně bezdůvodný insolvenční návrh a to neprodleně, resp. nejpozději do 7 dní od podání návrhu. Pro ilustraci insolvenční zákon v odst. 2 § 128a uvádí demonstrativní výčet (lze tedy podřatit i jiné případy) případů, kdy se jedná o zjevně bezdůvodné návrhy, a jimiž jsou:

  1. insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,
  2. jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo
  3. jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.

Jako šikanózní by se považoval insolvenční návrh podle písm. c) tedy, kterým je sledováno zneužití práv na úkor dlužníka, neboť zneužití práv odporuje zásadě, podle které žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. Důležité je rovněž zmínit, že odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost je možné jen u insolvenčních návrhů, které nebyly odmítnuty podle § 128 insolvenčního zákona, a tudíž jsou formálně v pořádku. Samotné odmítnutí insolvenčního návrhu však nemusí být jediným “trestem” pro navrhovatele, neboť soud můžeme v rozhodnutí o odmítnutí uložit navrhovateli zaplacení pořádkové pokuty až do výše 50.000 Kč za podání zjevně bezdůvodného návrhu.

Dalším ustanovením, které chrání dlužníka je § 82 insolvenčního zákona, podle kterého může soud předběžným opatřením uložit insolvenčnímu navrhovateli, jehož pohledávka nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Uvedené předběžné opatření vydává soud pouze na návrh dlužníka, který musí být dlužníkovým prvním úkonem po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Výplývá-li však z dosavadního průběhu řízení, že úpadek bude prohlášen, tak soud návrh dlužníka zamítne.

V případě, kdy soud neshledá podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu, ale v dalším průběhu řízení zjistí, že zde nejsou podmínky pro prohlášení úpadku, by se mohlo zdát, že dlužníkovi nevznikla žádná škoda, což však není pravdou. Dlužníkovi může vzniknout rovněž škoda po pravomocném skončení řízení, neboť v insolvenčním rejstříku stále zůstávají údaje o neúspěšném insolvenčním návrhu, které stále působí na pověst dlužníka. Bylo-li však řízení skončeno odmítnutím nebo zamítnutím návrhu či z důvodu zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, tak má dlužník možnost po uplynutí 3 měsíců od právní moci rozhodnutí požádat o vyškrtnutí ze insolvenčního rejstříku a soud ho do 15 dní od doručení jeho žádosti vyškrtne a znepřístupní údaje o něm.

Posledním prostředkem obrany je žaloba na náhradu škody v případě, že byl insolvenční návrh odmítnut či zamítnut vinou insolvenčního navrhovatele. Škoda je způsobená zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, tedy např. vynaloženými náklady na obranu proti návrhu nebo zmařený obchod v důsledku poškození pověsti dlužníka šikanózním insolvenčním návrhem. Tato náhradda škody musí být uplatněna do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu.

Věříme, že vám uvedený příspěvek pomohl zjistit možnosti obrany proti šikanózním insolvenčním návrhům a na závěr můžeme pouze doporučit pravidelně sledovat insolvenční rejstřík, aby jste včas mohli reagovat a ochránit svou pověst.

Mgr. Milan Dvořák

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.