0

Sjednocení výkladu k některým otázkám v ZOK

Na svém zasedání dne 13. 1. 2016 přijalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu stanovisko[1] k některým zásadním otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku. Některá ustanovení zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), vyvolávala značnou polemiku mezi odbornou veřejností a značnou nejednotnost v rozhodovací praxi rejstříkových soudů.

Níže si Vám dovolujeme přiblížit zásadní body citovaného stanoviska.

1. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným vzniklé před 1. lednem 2014, která se postupem podle § 777 odst. 5 ZOK nepodřídila zákonu o obchodních korporacích jako celku, může v souladu s § 135 odst. 1 ZOK připustit vznik různých druhů podílů či připustit existenci kmenového listu.

Zákonodárce při koncipování jednotlivých ustanovení ZOK vyházel z respektu ke smluvní autonomii společníků a proto práva a povinnosti společníků těch obchodních korporací, které do zakladatelských právních jednání – slovy Nejvyššího soudu – „neopsaly“ zákonnou úpravu práv a povinností společníků ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „ObchZ“), spoléhajíce se na znění zákona, se tak i nadále řídí stejnými pravidly, která pro ně platila do 31. prosince 2013. To však neplatí pro tzv. statusové otázky, jako je např. vymezení jednotlivých orgánů obchodních korporací a jejich působnosti, rozhodování orgánů atd. Všechny tyto se řídí ZOK okamžikem jeho účinnosti. Aby se situace trochu zjednodušila, nabízel ZOK ve lhůtě 2 let (do 1. 1. 2016) možnost opt-inu, tzn. podřízení se ZOK jako celku, kdy se pak nová úprava okamžikem zveřejnění tohoto opt-inu v obchodním rejstříku vztahovala na veškeré právní vztahy související s korporací.

V řadě případů na základě uvedeného rozdělení soudy odmítaly připustit existenci korporací, které se sice „budou řídit obchodním zákoníkem, ale současně z nového práva vyberou některé nástroje, které se jim budou zdát výhodnější“. Vzhledem k dispozitivnosti ustanovení nového ZOK není ovšem nutné – aby korporace mohla připustit vznik různých druhů podílů či existenci kmenového listu – se ZOK podřizovat jako celku. V daném případě tak je možné zachovat stávající úpravu vnitřních vztahů v korporaci, ale zároveň využít moderní prvky, které ZOK nabízí.

Co lze ovšem považovat za skutečně zásadní je fakt, že dle citovaného stanoviska byla je lhůta 2 roky, kterou ZOK pro opt-in stanovil, pouze pořádková. Korporace, které se chtěly cestou opt-inu vydat, nicméně z nějakého důvodu předmětnou lhůtu nestihly, tak mohou udělat i nyní. Všem našim klientům jsme provedení opt-inu doporučovali a jsme ochotni připravit příslušnou změnu společenské smlouvy i v roce 2016.

2. Usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným o souhlasu s převodem podílu na osobu, která není společníkem, není usnesením, v jehož důsledku se mění společenská smlouva a nejde tudíž ani o rozhodnutí, které se obligatorně osvědčuje veřejnou listinou.

Podle § 208 odst. 1 ZOK neurčí-li společenská smlouva jinak, může společník převést podíl na osobu, která není společníkem, jen se souhlasem valné hromady. V režimu ObchZ nebylo usnesení valné hromady o souhlasu s převodem podílu považováno za usnesení o změně společenské smlouvy, nicméně byl o něm povinně pořizován notářský zápis. Existence notářského zápisu o usnesení valné hromady bylo nicméně i po účinnosti ZOK některými soudy vyžadováno. Jak ovšem dovodil Nejvyšší soud, valná hromada pouze rozhoduje o tom, zda souhlasí s tím, aby došlo ke změně v osobách společníků, a to na základě smlouvy o převodu podílu. Právním jednáním, v jehož důsledku se mění společenská smlouva v okruhu společníků, je totiž jen a pouze smlouva o převodu podílu; usnesení valné hromady je pouze fakultativní podmínkou její účinnosti. Ostatně, jak Nejvyšší soud správně uvedl, do obchodního rejstříku se ostatně nezapisuje udělení souhlasu, ale (a to pouze s deklaratorními účinky) změna v osobě společníka.

Ze stanoviska lze dále vyčíst i to, že i v případě usnesení valné hromady o souhlasu s převodem podílu na jiného společníka nebo se zastavením podílu nebude notářský zápis vyžadován.

3. Je-li zřizováno zástavní právo k podílu ve společnosti s ručením omezeným, který není představován kmenovým listem, musí být podpisy smluvních stran na zástavní smlouvě úředně ověřeny. Pouze doplňujeme, že úředně ověřené podpisy vyžaduje i smlouva o převodu obchodního podílu.

ObchZ. výslovně určoval, že zástavní smlouva musí mít písemnou formu a podpisy na zástavní smlouvě musí být úředně ověřeny. Toto ustanovení ZOK nicméně nepřevzal a i v této otázce vznikaly mezi jednotlivými soudy zásadní rozdíly. Vzhledem k tomu, že úředně ověřené podpisy musí mít smlouva o převodu obchodního podílu, vyžaduje zákon tutéž formu pro jeho zastavení, což je ostatně logické, neboť zástavní smlouva může být za splnění určitých podmínek titulem pro nabytí vlastnického práva k podílu zástavním věřitelem. Též dle našeho názoru neexistoval jediný rozumný důvod pro změnu zažité praxe.

4.Statutárním ředitelem akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury může být i předseda její jednočlenné správní rady, jakož i člen kolektivní správní rady.

Jak již jsme vás informovali a za dobu účinnosti ZOK vešlo ve známost, ZOK umožňuje akciovým společnostem možnost volby mezi dvěma systémy vnitřní struktury, a to systémem dualistickým, ve kterém se povinně zřizuje dozorčí rada a představenstvo, a systémem monistickým, v němž se povinně zřizuje správní rada a statutární ředitel. Přitom stanovy mohou určit, že správní rada může být pouze jednočlenná. Vzhledem k tomu, že statutárním orgánem je v případě monistického systému – jehož cílem a charakteristickým znakem je právě existence pouze jednoho vnitřního orgánu – statutární ředitel, jež může být i předseda správní rady, nelze dovozovat, že by s ohledem na neslučitelnost funkcí nemohl být předseda jednočlenné správní rady zároveň jejím statutárním ředitelem. Uvedené by popřelo smysl zavedení monistického systému do českého právního řádu, jehož cílem bylo zjednodušení rozhodovacích procesů v akciové společnosti.

Věříme, že citované stanovisko pomůže sjednotit dosud roztříštěnou rozhodovací praxi jednotlivých soudů a že vnese tolik potřebnou právní jistotu do vztahů, kde dosud chyběla.

Mgr. Štěpán Chejn,

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.

[1] dostupné na www.nsoud.cz

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.