0

Specifika nové úpravy přestupků pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby

Tento článek reaguje na čerstvé nabytí účinnosti zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění (dále jen „Zákon“).

Specifika postavení právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou upravena speciálně v §§ 20 – 23 Zákona. Autor ve stručnosti přiblíží novou právní úpravu.

  1. Odpovědnost právnické osoby za přestupek

Úvodem do problematiky správního trestání právnických osob si dovolím připomenout kritiku tohoto trendu v době přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „TOPO“). Toho času zněly hlasy odborné veřejnosti kritizující ustálený princip individuální trestní odpovědnosti fyzických osob. Základem tradičního trestněprávního přístupu je to, aby každý jedinec odpovídal za své jednání, a naopak aby neexistovala možnost vyslovení kolektivní viny, řečeno velmi zjednodušeně. Oproti TOPO se ve správním trestání jedná o odpovědnost obecnou, tj. neexistuje taxativní výčet přestupků, které může právnická osoba spáchat, nebo naopak výčet přestupků, které spáchat ze své povahy nemůže (jak známe ze dvou variant znění § 7 TOPO).

Ať už jsou statistiky trestání právnických osob podle TOPO jakékoliv (odkazuji na zajímavý článek Aleny Tibitanzlové – Bulletin advokacie č. 10/2016), zdá se, že idea kolektivní odpovědnosti při trestání si v průběhu času v českém právním prostředí našla poměrně stabilní postavení. Možná právě proto se princip kolektivní odpovědnosti posunul od ultima ratio prostředku – tj. od trestního práva – ke správnímu trestání.

Přelomovým dnem je tedy 1. 7. 2017, kdy zákon č. 200/1990 Sb. Zákon České národní rady o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pozbyl svou dominanci, a to na úkor nového Zákona. Samozřejmostí je ctění zásady Nullum crimen sine lege previa, jež je projevena v § 112 odst. 1 Zákona.

  • Obecné podmínky odpovědnosti za přestupek práv. osoby dle § 20 odst. 1 Zákona

Právnická osoba je pachatelem přestupku, jsou-li kumulativně naplněny následující podmínky:

  • byly naplněny znaky skutkové podstaty fyzickou osobou;
  • tato fyzická osoba se považuje za osobu, jejíž jednání je dané právnické osobě přičitatelné;
  • tato fyzická osoba porušila povinnost uloženou právnické osobě;
  • k porušení této povinnosti došlo při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s činností právnické osoby nebo ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu.
  • Přičitatelnost jednání fyzických osob dle § 20 odst. 2 Zákona

Jedna ze základních podmínek odpovědnosti za přestupek je přičitatelnost jednání fyzické osoby osobě právnické, viz. jedna z podmínek výše. Vazba fyzické osoby na právnickou osobu, jejíž odpovědnost zde posuzujeme, musí existovat v některém z níže uvedených režimů. Fyzická osoba musí ve vztahu k právnické osobě být:

  • statutární orgán nebo člen statutárního orgánu;
  • jiný orgán právnické osoby nebo jeho člen;
  • zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení;
  • fyzická osoba, která plní úkoly právnické osoby;
  • fyzická osoba, kterou právnická osoba používá při své činnosti;
  • fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala, jestliže právnická osoba výsledku takového jednání využila.
  • Objektivní odpovědnost x možnost liberace

Obecně se v případě přestupkové odpovědnosti právnické osoby, resp. u fyzické osoby, jejíž jednání se právnické osobě přičítá, nevyžaduje zavinění. Znamená to tedy, že při naplnění podmínek v § 20 Zákona bude přestupková odpovědnost založena. Tato tvrdost zákona je zmírněna tím, že se jedná o objektivní odpovědnost relativní, tj. s možností liberace ve smyslu § 21 Zákona.

Právnická osoba se odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že „vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila“. Břemeno důkazní je tedy jednoznačně obráceno v neprospěch dotčené právnické osoby.

  1. Odpovědnost podnikající fyzické osoby za přestupek

Obecně lze říci, že obdobně, jako je tomu u odpovědnosti právnických osob za přestupky, i zde se jedná o objektivní odpovědnost, ze které je možno se liberovat obdobně, jako se může liberovat osoba právnická (dle § 23 odst. 1 ve spojení s § 21 Zákona).

  • Obecné podmínky odpovědnosti za přestupek fyz. osoby podnikající dle § 22 odst. 1 a 2 Zákona

Podnikající fyzická osoba je pachatelem přestupku, jsou-li kumulativně naplněny následující podmínky:

  • k naplnění znaků přestupku došlo při jejím podnikání nebo v přímé souvislosti s ním;
  • a podnikající fyzická osoba svým jednáním porušila právní povinnost, která je uložena podnikající fyzické osobě nebo fyzické osobě.

alternativou je kumulativní naplnění těchto podmínek:

  • k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzické osoby, jejíž jednání je dané podnikající fyzické osobě přičitatelné;
  • a tato fyzická osoba porušila právní povinnost uložené této fyzické osobě, popř. posuzované podnikající fyzické osobě, a to v přímé souvislosti s podnikáním podnikající fyzické osoby, k jejímu prospěchu popř. v jejím zájmu.
  • Přičitatelnost jednání fyzických osob dle § 22 odst. 3 Zákona

Na rozdíl od úpravy správního trestání právnických osob zde není přičitatelnost nezbytnou podmínkou odpovědnosti za přestupek, neboť se jedná o podmínku pouze u jednoho ze dvou případů.

Fyzická osoba, jejíž jednání by mohlo být podnikající osobě přičitatelné, musí být v jednom z následujících postavení:

  • zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení;
  • fyzická osoba, která plní úkoly podnikající fyzické osoby;
  • fyzická osoba, kterou podnikající fyzická osoba používá při své činnosti, nebo
  • fyzická osoba, která za podnikající fyzickou osobu jednala, jestliže podnikající fyzická osoba výsledku takového jednání využila.
  1. Zvláštní instituty Zákona vztahující se k právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že ve vztahu právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám se v Zákoně uplatní některá další specifika. Prvním z nich je jeden ze zajišťovacích prostředků upravených Zákonem, kterým je zákaz zrušení, zániku a přeměny právnické osoby. Tento institut je možné uplatnit v případě, že existuje důvodné podezření, že by se právnická osoba mohla svým zánikem vyhnout potrestání za přestupek, výkonu trestu, nebo zmařit uspokojení nároku na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodnutí nelze vydal, bylo-li by zjevně nepřiměřené.

O zákazu zrušení, zániku nebo přeměny vydá správní orgán rozhodnutí, které oznámí a proti němuž se může odvolat pouze obviněná právnická osoba. Rozhodnutí se oznamuje taktéž orgánu vedoucí příslušnou evidenci právnické osoby.

Další specifikum představuje jeden z nových druhů správního trestání za přestupek, kterým je zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Tento trest může být uložen pouze právnické osobě, nebo fyzické osobě podnikající a to pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. Tento trest spočívá v tom, že výroková část rozhodnutí o odpovědnosti za přestupek se zveřejní na úřední desce správního orgánu a na náklady pachatele taktéž ve správním orgánem určeném sdělovacím prostředku.

  1. Závěr

Nová právní úprava přestupků si mimo jiné klade za cíl harmonizovat postavení fyzických osob, podnikajících fyzických osob a osob právnických. Pro praxi by tento model měl přinést zjednodušení a širší možnost postihu protiprávního jednání. Nová právní úprava se v oblasti správního trestání právnických osob inspiruje zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob, zejména institutem „přičitatelnosti“.

Mgr. Václav Pravda

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.