0

Srovnání právní úpravy smlouvy o výkonu funkce

Nová právní úprava vztahů obchodních korporací a jejích členů v podobě smluv o výkonu funkce přináší několik změn, které ovšem hrají nemalou roli. Především se mění rozsah úpravy, když stávající Obchodní zákoník upravoval smlouvu o výkonu funkce pouze v § 66. Zákon o obchodních korporacích

(dále jen „ZOK“) této problematice na druhé straně věnuje ustanovení § 59 až 62 a navíc odkazuje na Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Ten se pro úpravu práv a povinností mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu použije primárně, a to pomocí ustanovení o příkazu (§ 2430 a násl.); pouze je-li tu smlouva  o výkonu funkce a ZOK neurčuje něco jiného, použije se tato a ustanovení ZOKu k ní relevantní.

Důležitou změnou je hned v úvodu daných ustanovení v ZOKu prosazování bezplatnosti výkonu za smlouvu o výkonu funkce oproti minulé právní úpravě, která hovořila, že pokud není výslovně sjednán bezúplatný výkon funkce, je výkon funkce úplatný. Odměňování si tedy musí smlouva stanovit sama ve svém obsahu. ZOK zde ale stanovuje jako sankci za neplatnost nebo neuzavření smlouvy z důvodu (překážek) na straně obchodní korporace a zároveň jako ochranu pro dotyčného člena orgánu obchodní korporace, který je stranou dané smlouvy, že se odměna určí jako obvyklá v době uzavření smlouvy. Případně, pokud nebyla smlouva vůbec uzavřena, určí se odměna jako obvyklá za činnost obdobné povahy v době vzniku funkce člena orgánu.

Způsoby odměňování u kapitálových společností (tedy opět ne u v.o.s. a k.s.) obsahuje zákon v § 60 ZOKu, kde normuje, které všechny údaje o odměňování musí smlouva výslovně obsahovat. Jsou jimi:

  • vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění,
  • určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby,
  • určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a
  • údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.

Jako sankci za nedodržení těchto nutných podmínek jsme zmínili již výše – neplatnost takových ujednání a tedy bezplatnost výkonu funkce (byla-li tedy chyba zapříčiňující neplatnost na straně obchodní korporace, pak obvyklá odměna pro člena orgánu).

Co se týče formy, ZOK se drží staré právní úpravy, když stanoví, že i nadále je nutná písemná forma smlouvy, která se potom předloží ke schválení nejvyššímu orgánu společnosti. Toto se ale nově vztahuje jen na kapitálové společnosti, z čehož můžeme dovodit, že veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti nemají povinnost uzavírat smlouvy o výkonu funkce písemně, ovšem vzhledem k následnému předkládání smlouvy ke schválení nejvyššímu orgánu (což se na osobní společnosti vztahuje) se zdá písemná forma nejen výhodná, ale i praktická.

Zákon klade důraz i na výkon funkce a péčí řádného hospodáře, když jako sankci za přispění k zřejmě nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní korporace neposkytne plnění ve prospěch osoby-člena orgánu dané obchodní korporace (totéž v případě určení mzdy a jiného plnění pro zaměstnance, který je současně členem statutárního orgánu obchodní korporace).

Novinkou v zákoně je povinnost jednat s péčí řádného hospodáře tehdy, pokud (i bývalý) člen orgánu obchodní korporace věděl a mohl vědět o hrozícím úpadku a neučinil vše potřebné a předpokládané k jeho odvrácení (např. sám nepodal insolvenční návrh). Sankcí za absenci takového jednání je možnost insolvenčního správce vymáhat prospěch získaný smlouvou o výkonu funkce (nebo i jiný prospěch) po takovémto členovi (i bývalém) až za období dvou let zpětně před právní mocí rozhodnutí o úpadku dané obchodní společnosti.

V souvislosti s odstoupením člena orgánu obchodní korporace ze své funkce nepřináší ZOK nijak radikální změny, v podstatě se drží úpravy obchodního zákoníku. Pouze lhůta k uplynutí jeho funkce po doručení oznámení o odstoupení se mění na poloviční oproti dvěma měsícům v minulé právní úpravě.

Pouze s výjimkou několika ustanovení (např. § 59 odst. 2 a 3) je většina z nich dispozitivních (stejně tak u příkazní smlouvy v NOZu) a podle zásady co není výslovně zakázáno, je dovoleno, je prakticky nejširší úprava smluv o výkonu funkce v rukou společností a bude na nich, jak si daný závazkový vztah upraví.

 

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.