0

Uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy

Přestože ze zákona tuto skutečnost přímo nevyčteme, i uplatnění námitky promlčení může být za určitých okolností soudem odmítnuto a dlužník tak ke svému údivu bude muset plnit na promlčený dluh.

Promlčení je tradiční právní institut, který slouží k tomu, aby přiměl věřitele vymáhat své pohledávky včas, a dlužníkovi přináší určitou jistotu, v tom smyslu, že věřitel nebude oprávněn vymáhat svou pohledávku po uplynutí neomezeně dlouhé doby v budoucnu. Pokud uplyne promlčecí doba stanovená zákonem, dlužník již není povinen věřiteli plnit. K promlčení soud nepřihlíží z úřední povinnosti, ale jen tehdy, vznese-li námitku promlčení sám dlužník. Závazek dlužníka ovšem i po uplynutí promlčecí doby nadále trvá ve formě tzv. naturální obligace; to znamená, že věřitel se sice za předpokladu, že dlužník uplatní námitku promlčení, nemůže svého práva úspěšně domoci soudní cestou, ale pokud dlužník přesto dluh splní (například proto, že o promlčení nevěděl), nemůže již po věřiteli požadovat vrácení toho, co plnil.

Je však důležité podotknout, že i když to ze zákonné úpravy přímo nevyplývá, je i vznesení námitky promlčení omezeno obecnými principy, na nichž stojí občanský zákoník a demokratický právní řád vůbec. Občanský zákoník stanoví, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, přičemž soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že jestliže podle občanského zákoníku výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, toto ustanovení pak dle názoru Ústavního soudu samozřejmě platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení. Zmíněný judikát se sice týkal již derogovaného občanského zákoníku z roku 1964, závěry Ústavního soudu se však nepochybně uplatní i za účinnosti současného občanského zákoníku, neboť nová právní úprava požadavek souladu právního jednání s dobrými mravy ještě více akcentuje.

K tomuto tématu se ve své rozhodovací činnosti vyjádřil i Nejvyšší soud a uzavřel, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

Z citované judikatury tak vyplývá, že vznesení námitky promlčení je v zásadě v souladu s dobrými mravy, avšak výjimečně mohou nastat situace, kdy v konkrétním případě budou stát okolnosti tak, že soud námitku promlčení pro rozpor s dobrými mravy nepřipustí a dlužník bude muset plnit i na promlčený dluh. Hodnocení souladu konkrétního jednání s dobrými mravy je velice náročné, neboť pojem dobrých mravů je neurčitým právním pojmem, jehož obsah je vždy nutno citlivě vykládat s ohledem na konkrétní okolnosti. Přesto však v mnohých případech může možnost soudu nepřipustit námitku promlčení pro rozpor s dobrými mravy znamenat jedinou naději účastníka řízení na to, že se domůže plnění, které mu po právu náleží.

Mgr. Daniel Novopacký

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.