0

ZÁKAZ SOUBĚHU FUNKCÍ JE NESPRAVEDLIVÝ, ŘÍKÁ ÚSTAVNÍ SOUD

V kauze bývalého generálního ředitele společnosti Olma došlo nedávno k vydání významného nálezu Ústavního soudu. Mění Ústavní soud tímto nálezem ustálenou soudní praxi? Bude moci mít šéf nově dva platy? Je zákaz souběhu funkcí diskriminační? A co je to vlastně ten souběh funkcí?

Problematika souběhu funkcí

Souběh funkcí je případ, kdy člen statutárního orgánu firmy, např. jednatel, je zároveň v téže firmě zaměstnán v pracovním poměru jako generální ředitel, či na jiné obdobné pozici, jejímž obsahem je činnost, která se shoduje s činností člena statutárního orgánu. Šéf ve firmě pak v případě souběhu funkcí pobírá dva platy – jednak pobírá odměnu za to, že je jednatelem společnosti, a jednak pobírá mzdu z pracovní smlouvy.

Takovýto souběh funkcí byl a je judikaturou považován za zakázaný a pracovněprávní smlouvy se tak stávají neplatnými. Generální ředitelé, ale i například manažeři, na které se tento zákaz také může vztahovat, pak nemají nárok na ochranu, kterou poskytuje zaměstnancům zákoník práce. Nevztahují se na ně ustanovení, která chrání zaměstnance před nedůvodnou výpovědí, nemají nárok na nemocenskou či dokonce mateřskou dovolenou. Stejně tak se na ně nevztahuje zákonné pojištění zaměstnavatele (například v případě pracovních úrazů). Nejasné je také to, jak se těmto lidem započítávají odpracované roky do důchodu. Z důvodu zákazu souběhu funkcí se tak konkrétní lidé dostávají do velmi nepříznivého postavení. Jediné řešení bylo konkrétní možné zaměstnanecké benefity zvlášť smluvně upravovat.

Přelomový nález?

Nový nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2016 I. ÚS 190/15 zákaz souběhu funkcí výrazně zpochybňuje. Nález se zabývá kauzou bývalého generálního ředitele potravinářské společnosti Olma, který byl zároveň předsedou představenstva. Ing. Jiří Gavenda byl nejdříve odvolán z funkce předsedy a následně z funkce generálního ředitele, dva měsíce na to dostal výpověď z pracovního poměru. Pan Gavenda žádal soud, aby mu byla zaplacena náhrada mzdy za ony dva měsíce, než dostal konečnou výpověď z pracovního poměru. Soudy však dospěly k názoru, že pan Gavenda nemá na svůj plat nárok, jelikož jeho pracovní smlouva byla z důvodu zákazu souběhu funkcí neplatná a tudíž nemá nárok ani na náhradu mzdy. Z toho důvodu nebyla bývalému generálnímu řediteli vyplacena ani koruna. Proti tomuto rozhodnutí se pan Gavenda bránil ústavní stížností, se kterou překvapivě uspěl, když Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zrušil. Obecný soud však postupoval s ustálenou soudní praxí. Ústavní soud své odůvodnění postavil zejména na velmi nedostačující argumentaci obecných soudů a taky na tom, že je takový zákaz vůči dotčeným lidem nespravedlivý.

Dochází k zásahu do základních lidských práv?

Dle Ústavního soudu zákaz souběhu funkcí nemá oporu v zákoně. Neexistuje totiž žádné výslovné zákonné ustanovení, které by zákaz zakotvovalo. Tato skutečnost je dle Ústavního soudu stěžejní, jelikož samotné soudy nemohou vytvářet právo a docházet tak k zákazům, které nejsou výslovně zákonem stanovené. Pokud už k tomu však dojde, jako tomu bylo v případě zákazu souběhu funkcí, musí být argumentace obecných soudů tak přesvědčivá a zřejmá, že je zásah do základních práv, ke kterému z důvodu zákazu dochází, odůvodněný. Podle Ústavního soudu u zákazu souběhu funkcí dochází k zásahu do práva na svobodné jednání a také hlavně do práva na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky.

Dle Ústavního soudu může také právě absencí ochrany docházet k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, jelikož ženy ve vrcholných pozicích pak nemají právo na mateřskou a také nemají garanci návratu po mateřské. Zákaz souběhu funkcí tak může fungovat diskriminačně vůči ženskému pohlaví.

Další zajímavou myšlenkou, kterou Ústavní soud vyslovil v nálezu, je to, že je možné pod režim zákoníku práce, kromě smluv o závislé práci, podřadit jakékoliv jiné právní vztahy, a to na základě vůle stran. Ústavní soud tedy řekl, že závislá práce je povinně pod režimem zákoníku práce vždy, ale zároveň každý si může svobodně svůj jiný právní poměr, tj. i výkon statutárního orgánu, podřadit pod režim zákoníku práce. Proto pokud Nejvyšší soud argumentuje v pracovněprávní rovině, tzn. tak, že dle zákoníku práce není možné upravit jiný právní poměr, než závislý poměr, jde o argumentaci chybnou.

Pokud Nejvyšší soud argumentuje v rovině obchodněprávní, tzn., že souběh funkcí je v rozporu se samotnou povahou obchodních korporací, je dle Ústavního soudu třeba, aby daná argumentace soudu byla opravdu důsledná a přesvědčivá, jinak u Ústavního soudu neobstojí a pracovní smlouva bude stále platná. Dle Ústavního soudu se mají obecné soudy ve své argumentaci vypořádat zejména s tím, proč zákaz odůvodňuje zásah do zvláštní ochrany dle režimu zákoníku práce a také například s tím, proč nejde o nepřímou diskriminaci žen ve vrcholových pozicích.

Shrnutí

Jde o nález, který rozbourává už téměř ustálený názor soudní praxe o nezákonnosti souběhu funkcí. Sám o sobě nález souběh funkcí nepovoluje, bude tedy záležet na obecných soudech, jestli za svým názorem budou stále stát a svoji argumentaci rozšíří, anebo jestli dojde k převratné změně judikatury ve směru k povolení souběhu funkcí. Ústavní soud tak nově významně zpochybnil judikaturou ustálený zákaz souběhu funkcí a bude na soudech, jak mu potřebnost zákazu souběhu vyargumentují.

Je ale třeba doporučit, aby firmy pro svoji jistotu stále tento zákaz respektovali, a to do doby, než dojde k závaznému rozhodnutí u obecných soudů. Dle současné judikatury zůstávají v platnosti pouze ty pracovní smlouvy, jejichž předmětem je činnost, která se svým obsahem liší od činnosti statutárního orgánu – jde o činnost širší či činnost jinou, např. činnost statutárního orgánu stomatologické společnosti a činnost stomatologa. Pokud se tato činnost shoduje, pracovní smlouva bude neplatná.

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.