0

Znamená bodové hodnocení přestupku zakázané dvojí trestání?

V médiích se v nedávné době objevily články, které zpochybňují ústavnost bodového hodnocení za protiprávní jednání v dopravě. V následujícím článku tuto problematiku podrobněji rozebíráme.

Začátkem listopadu se v médiích objevily informace o přelomovém rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nějž má údajně vyplývat, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů v návaznosti na uložení sankce za spáchání přestupku, případně trestného činu, spáchaného v souvislosti s řízením motorového vozidla, představuje porušení zásady ne bis in idem, tedy zákazu dvojího trestání za týž skutek. Některá média, která se tématu věnují, přinesla informaci, že podle citovaného rozhodnutí je bodové hodnocení přestupků protiústavní, a to z toho důvodu, že řidič je za své protiprávní jednání, které naplňuje skutkovou podstatu bodovaného přestupku, „odměněn“ dvakrát, tedy nejprve sankcí stanovenou pro příslušný přestupek (nejčastěji pokutou nebo zákazem činnosti), a následně ještě přidělením bodů, přičemž dosáhne-li řidič počtu dvanácti bodů, pozbývá řidičské oprávnění. Otázkou, zda bodový systém představuje dvojí trestání za přestupky v silničním provozu, se již Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně zabýval a z jeho konstantní judikatury vyplývá, že se o dvojí trestání nejedná. Konkrétně Nejvyšší správní soud judikoval, že „body nejsou sankcí za přestupek nebo trestem za trestný čin, jsou pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registrujícím jeho spáchání“. V jiném judikátu pak Nejvyšší správní soud uzavřel, že bodový systém představuje „specifické preventivní opatření, které má přispět k pozitivní motivaci řidičů k dodržování předpisů o provozu na pozemních komunikacích a k eliminaci těch řidičů, kteří se dlouhodobě a opakovaně porušování těchto předpisů dopouští“.

Jak tomu obvykle bývá, média se i v tomto případě dovolávají komentářů svých zaručených „odborníků“ na danou problematiku, aniž by čtenáři nabídla dostatek relevantních informací vycházejících přímo ze skutkové a právní situace posuzované samotným soudem. A tak čtenáři s právnickým vzděláním, jakož i čtenáři, kteří právnickým vzděláním sice nedisponují, ale za to jim nechybí touha proniknout hlouběji do problému a popsané soudní rozhodnutí podrobit vlastnímu bádání, dychtivě pátrají po příslušném jednacím čísle daného judikátu, zatímco zbytek adresátů se rád spokojí s plytkým shrnutím obiter dicta povolanými experty, a posilněni ve své sebedůvěře přesvědčivostí údajů o odborné erudici pisatele vyrukují hrdě s předkousaným názorem na strážníka či magistrát ve správním řízení, ve kterém následně často skončí s rozhodnutím o uložení pokuty za spáchaný přestupek i přesto, že zvolená procesní obrana se zdála ze začátku jako neprůstřelná. Expert celostátně distribuovaného deníku už ale většinou nebude dosažitelný, aby u něj mohl rozlícený přestupce pravomocné, zákonné a ústavně konformní rozhodnutí potvrzené odvolací instancí i správním soudem slušně řečeno reklamovat. Inu, klasik by možná dodal ještě zmínku o tom, jaký je rozdíl mezi odborníkem a expertem, ale to už by byl jiný literární žánr.

Pro ty dychtivé čtenáře s hlubším zájmem o pochopení problému uvádím, že zmiňované rozhodnutí je usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 -55, který je v anonymizované verzi dostupný na webových stránkách Nejvyššího správního soudu (pozn. rozšířený senát Nejvyššího správního soudu je významným nástrojem pro sjednocování judikatury jednotlivých senátů soudu a rozhoduje především v případě, je-li mu věc postoupena senátem, který při svém rozhodování dospěl k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí soudu).

Řidič, který byl ve správním řízení potrestán za přestupek, a následně mu byly zaznamenány za toto jednání body, brojil v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podané ke krajskému (správnímu) soudu zejména proti záznamu bodů provedenému na základě rozhodnutí správního orgánu, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož se přestupku dopustí, kdo v rozporu se zákonem drží v ruce telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Uvedeného přestupku se žalobce dopustil dne 30. 6. 2011. Rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci dne 8. 11. 2011. Na základě tohoto rozhodnutí byly stěžovateli do registru řidičů zaznamenány tři body, ačkoliv s účinností od 1. 8. 2011 byl zákonný bodový postih za daný přestupek snížen ze tří bodů na dva. Podle žalobce tak správní orgán pochybil tím, že neaplikoval pozdější příznivější právní úpravu, byť tak měl učinit s ohledem na ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z nichž se shodně podává, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Jestliže je to ovšem pro pachatele příznivější, použije se zákona pozdějšího.

Krajský soud žalobu zamítl s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, který již dříve opakovaně dovodil, že bodový systém není trestní sankcí, nýbrž administrativním opatřením, a proto označil žalobcovu argumentaci čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy za zcela nedůvodnou, neboť obě ustanovení dopadají na ukládání trestů za trestné činy. Záznam tří bodů za zmíněný přestupek byl podle krajského soudu v souladu se zákonem, protože podle přechodného ustanovení zákona, z nějž se podává, že při zaznamenávání bodů do bodového hodnocení za jednání spáchaná porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla před účinností nové právní úpravy, která počet bodů za telefonování za jízdy snížila, se postupuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku a nikoli podle zákona účinného v době, kdy se o přidělení bodů rozhoduje.

Kromě toho žalobce argumentoval, že vzhledem k tomu, že za přestupek mu již byla uložena sankce v podobě pokuty, představuje skutečnost, že následně utrpěl za stejné jednání ještě bodový postih, dvojí trest, což je v demokratickém právním státě v rozporu s Ústavou a mezinárodními úmluvami.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, jak publikovala média, skutečně dovodil, že bodový postih je nutno považovat za trest, ovšem pouze ve vztahu ke konkrétnímu ustanovení Listiny základních práv a svobod, a sice ustanovení článku 40 odst. 6, z nějž se podává, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Proto bez ohledu na přechodná ustanovení zákona měl úřad řidiči zaznamenat do karty řidiče v zásadě počet bodů stanovený pro konkrétní přestupek zákonem účinným v době, kdy se o zaznamenání bodů rozhoduje, a nikoliv podle právní úpravy účinné v době spáchání přestupku, neboť tato úprava byla zjevně pro pachatele méně příznivá.

Z uvedeného rozhodnutí rozšířeného senátu tak v žádném případě nelze vyčíst, že by se Nejvyšší správní soud odkláněl od své konstantní judikatury. Rozšířený senát naopak uvádí, že bodové hodnocení nepředstavuje porušení zásady non bis in idem, neboťzáznam bodů je natolik spjat se samotným řízením o přestupku, popř. trestném činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení“. Jak dále uvádí Nejvyšší správní soud, „pokud jde o druhý rozměr zásady non bis in idem, tj. o vztah mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů, žalobce není znovu trestán za totéž jednání, za které byl již potrestán dříve. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih“.

Jak vyplývá z výše uvedeného, bodový systém nepředstavuje průlom do zásady zákazu dvojího trestání za týž skutek. Za negativní aspekt bodového hodnocení lze možná považovat fakt, že řidiči záznam jednotlivých bodů úřad nijak neoznamuje a oznámení spolu s výzvou k odevzdání řidičského průkazu se řidiči doručuje až ve chvíli, kdy dojde k dosažení celkového počtu dvanácti bodů.

Mgr. Daniel Novopacký

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.

 

Napsat komentář

Vaše e.mailová schránka nebude zveřejněna. Označené kolonky je povinné vyplnit.