Zvýšení limitů u výdajových paušálů (ustanovení § 7 ZoDP)
Novelou zákona o daních z příjmů zvýšila na dvojnásobek maximální limit výdajů, které mohou OSVČ uplatnit u výdajových paušálů. Nově lze proto uplatňovat výdaje do těchto limitů:
Skutečnost, že adaptační zákon k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „Nařízení“) nebude v České republice přijat včas, byla s blížící se účinností Nařízení stále více zřejmá.
Podnikatelé i občané se při své činnosti často střetávají s výkonem státní moci, jež pro ně může mít zcela zásadní následky. Nejde jen o to, že subjektu může být např. vyměřena sankce či omezena činnost. Jsou i další negativní následky úředního postupu, které nakonec snižují ekonomické výsledky a komplikují rozvoj podnikání. Může dojít k poškození pověsti, ztrátě času, nebo zatížení administrativou. Zejména v případech, kdy došlo k zjevnému porušení právních předpisů ze strany státu, je nasnadě domáhat se náhrady škody. Tento článek by měl poukázat na specifické aspekty, jež tuto problematiku postihují a odlišují ji od běžných škodních sporů v civilním či obchodním právu.
Tématem tohoto článku je řešení situace, kdy se k výběrovému řízení dostaví kandidát, který sice zaměstnavatele zaujme, aktuálně jej nicméně nemůže přijmout. V budoucnu by uvedeného uchazeče však zaměstnavatel rád oslovil s potenciální nabídkou práce.
Příchod GDPR znamenal v oblasti ochrany osobních údajů určitý předěl. Byť se nejednalo, jak bylo často mylně prezentováno, o žádnou revoluci v oblasti ochrany osobních údajů (základní práva, povinnosti a principy zůstaly i s GDPR takřka totožné), tak GDPR nastartovalo poměrně intenzivní diskuzi a zájem o tuto problematiku a přitáhlo pozornost i těch, kteří měli o ochraně osobních údajů buď jen matné povědomí, anebo se jí nevěnovali s odůvodněním, že se nejedná o nijak zásadní téma.
Tento článek má za účel rozebrat jednotlivé situace ze smluvních vztahů o dílo, kdy největší rozpory vznikají v okamžiku předání a převzetí díla. Na tento okamžik bývá navázána i fakturace a platba ceny díla a tedy jde o klíčový faktor pro splnění smlouvy.
V minulosti Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně dopěl k závěru, že pracovní smlouva uzavřená mezi členem statutárního orgánu společnosti a společností, na jejímž základě má člen statutárního orgánu vykonávat činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu, je neplatná pro rozpor se zákonem. Své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že se nejedná o závislou činnost a vznik, zánik ani obsah vztahu mezi členem statutárního orgánu a společností se neřídí zákoníkem práce ale obchodním zákoníkem. Pracovat pro společnost na základě pracovní smlouvy může statutární orgán pouze v případě činností, které nespadají do působnosti statutárního orgánu.
Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.„) „Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.“ Na uvedené ustanovení občanského zákoníku navazuje § 1007 o.z., podle kterého „byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav…Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.“
Identifikace možných problémových situací
Nejprve je potřeba si položit otázku, komu věc svěřuji a jaký k němu mám právní vztah. Věc lze svěřit zejména členovi orgánu (vztah je obvykle založen smlouvou o výkonu funkce), zaměstnanci (pracovní smlouva), externímu spolupracovníku – podnikateli (např. forma „smlouvy o spolupráci“) či třetí osobě – např. zákazníkovi (vztah často nebývá právně ošetřen).
Díky GDPR má EU od května letošního roku zřejmě nejmodernější a nejkomplexnější úpravu oblasti ochrany osobních údajů na celém světě. Mimo oblast ochrany osobních údajů, potažmo soukromí patří mezi dlouhodobé cíle EU realizace tzv. jednotného digitálního trhu. Myšlenkou v pozadí tohoto pojmu je, aby se digitální data mezi jednotlivými členskými státy pohybovala co nejsnáze a v cestě jim stálo co možná nejnižší množství překážek. Současně je však zapotřebí zachovat bezpečnost těchto dat a dát osobám, kterých se tato data týkají, přehled a přiměřenou kontrolu nad jejich pohybem (zejména pokud jsou daty osobní údaje).