Category Archives: Obecné právní

Základ mnohého podnikání či obchodu tvoří především know-how a informace, které dávají podniku výhodu před konkurencí. Základním zájmem pak je takové informace ochránit a zabránit jejich zveřejnění či použití dalšími subjekty. Jaké k tomu dává možnosti české právo?

Zvýšení limitů u výdajových paušálů (ustanovení § 7 ZoDP)

Novelou zákona o daních z příjmů zvýšila na dvojnásobek maximální limit výdajů, které mohou OSVČ uplatnit u výdajových paušálů. Nově lze proto uplatňovat výdaje do těchto limitů:

Skutečnost, že adaptační zákon k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „Nařízení“) nebude v České republice přijat včas, byla s blížící se účinností Nařízení stále více zřejmá.

Podnikatelé i občané se při své činnosti často střetávají s výkonem státní moci, jež pro ně může mít zcela zásadní následky. Nejde jen o to, že subjektu může být např. vyměřena sankce či omezena činnost. Jsou i další negativní následky úředního postupu, které nakonec snižují ekonomické výsledky a komplikují rozvoj podnikání. Může dojít k poškození pověsti, ztrátě času, nebo zatížení administrativou. Zejména v případech, kdy došlo k zjevnému porušení právních předpisů ze strany státu, je nasnadě domáhat se náhrady škody. Tento článek by měl poukázat na specifické aspekty, jež tuto problematiku postihují a odlišují ji od běžných škodních sporů v civilním či obchodním právu.

Tématem tohoto článku je řešení situace, kdy se k výběrovému řízení dostaví kandidát, který sice zaměstnavatele zaujme, aktuálně jej nicméně nemůže přijmout. V budoucnu by uvedeného uchazeče však zaměstnavatel rád oslovil s potenciální nabídkou práce.

Příchod GDPR znamenal v oblasti ochrany osobních údajů určitý předěl. Byť se nejednalo, jak bylo často mylně prezentováno, o žádnou revoluci v oblasti ochrany osobních údajů (základní práva, povinnosti a principy zůstaly i s GDPR takřka totožné), tak GDPR nastartovalo poměrně intenzivní diskuzi a zájem o tuto problematiku a přitáhlo pozornost i těch, kteří měli o ochraně osobních údajů buď jen matné povědomí, anebo se jí nevěnovali s odůvodněním, že se nejedná o nijak zásadní téma.

Tento článek má za účel rozebrat jednotlivé situace ze smluvních vztahů o dílo, kdy největší rozpory vznikají v okamžiku předání a převzetí díla. Na tento okamžik bývá navázána i fakturace a platba ceny díla a tedy jde o klíčový faktor pro splnění smlouvy.

V minulosti Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně dopěl k závěru, že pracovní smlouva uzavřená mezi členem statutárního orgánu společnosti a společností, na jejímž základě má člen statutárního orgánu vykonávat činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu, je neplatná pro rozpor se zákonem. Své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že se nejedná o závislou činnost a vznik, zánik ani obsah vztahu mezi členem statutárního orgánu a společností se neřídí zákoníkem práce ale obchodním zákoníkem. Pracovat pro společnost na základě pracovní smlouvy může statutární orgán pouze v případě činností, které nespadají do působnosti statutárního orgánu.

Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.„) „Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.“ Na uvedené ustanovení občanského zákoníku navazuje § 1007 o.z., podle kterého „byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav…Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.“