Category Archives: Obecné právní

Vážení klienti,
ekonomické následky pandemie koronaviru budou nepochybně nedozírné. Prakticky ihned po vyhlášení nouzového stavu bylo z mnoha stran mnohdy poněkud zkratkovitě pouze upozorňováno na odpovědnost státu za škodu, vzniklou v důsledku pandemie. Tento článek by tedy měl upozornit na problematické a poněkud opomíjené aspekty tohoto institutu, aby nevznikla falešná představa, že po skončení nouzového stavu stát nahradí škodu ekonomickým subjektům vzniklou.

Mimořádná doba vyžaduje mimořádná opatření, a ta jsou často přijímána na základě právních předpisů, o kterých toho laická a leckdy ani odborná veřejnost mnoho neví, neboť k jejich aplikaci dochází zřídka. V souvislosti se současnou situací bychom Vás rádi upozornili na zákon č. 240/2000 S., o krizovém řízení, resp. na jeho ustanovení § 36 odst. 1, podle kterého „je stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.“ Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká.

Poslední měsíce je po celém světě, Českou republiku nevyjímaje, hlavním tématem šíření virového onemocnění SARS-CoV-2 („Koronavirus“). Epidemie nepůsobí jen komplikace zdravotní, ale má významné dopady do našeho podnikání. Továrnám v postižených oblastech chybí pracovní síly, jsou vyhlašována restriktivní opatření k zabránění šíření epidemie, dochází ke zpomalování trhu, atd. Mnoho z podnikatelů tak objektivně nedokáže plnit své závazky, ke kterým se zavázali.

V praxi se stává, že právo ze zajištění má lepší (dřívější) pořadí než pohledávka oprávněného, která je předmětem výkonu rozhodnutí, a proto na ně nemá nařízení výkonu rozhodnutí žádný vliv. Předmětem tohoto článku je souběh exekuce k pohledávce s dřívějším zástavním právem k této pohledávce, a procesní důsledky takového souběhu. Jakkoliv platí uvedené závěry v zásadě obecně, pojďme je vztáhnout na pohledávky, které jsou vymáhány v rámci daňové exekuce Finančním úřadem.

Jelikož z principů fungování pracovněprávního vztahu vyplývá, že zaměstnancům pravděpodobně budou ze strany zaměstnavatele svěřovány určité informace, které si zaměstnavatel přeje chránit, přímo zákoník práce upravuje určité instituty sloužící k ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele.