K souběžnému okamžitému zrušení pracovního poměru a výpověd
Okamžité zrušení pracovního poměru je forma skončení pracovního poměru, kterou zákon připouští pouze v nejzávažnějších případech porušení pracovních povinností zaměstnance. Zaměstnanec, jehož pracovní poměr byl zaměstnavatelem okamžitě zrušen, má často na závažnost porušení pracovních povinností jiný názor. Zákon takovému zaměstnanci dává možnost obrátit se na soud s žalobou o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Protože zaměstnavatel často nemá jistotu, že soud by mu v takovém soudním řízení dal zapravdu, objevuje se v praxi často postup, kdy zaměstnavatel současně s okamžitým zrušením pracovního poměru dá zaměstnanci ze stejných skutkových důvodů rovněž výpověď. Tento postup již v minulosti posvětil i Nejvyšší soud České republiky, když konstatoval, že rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně) zákoník práce ani jiné předpisy nezakazují.
V letošním roce ovšem Nejvyšší soud přišel se zásadním judikátem, jehož závěry by měli všichni zaměstnavatelé vzít na vědomí. Nejvyšší soud se zabýval situací, kdy zaměstnavatel zaslal zaměstnanci dopis, v němž mu sdělil, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr, a že „pokud by soud rozhodl“, že nejsou splněny podmínky pro skončení pracovního poměru tímto způsobem, dává žalobci ze stejných skutkových důvodů výpověď. Účinky, které jsou s doručením výpovědi spojeny, jako je počátek běhu výpovědní doby, která podle ustanovení § 51 odst. 2 zák. práce začíná prvním dnem kalendářního měsíce po doručení výpovědi, tak mají být odloženy až k okamžiku, u kterého dosud není jasné, kdy nastane, ani zda vůbec nastane. Vzhledem k tomu zůstává nejisté, zda na základě takové výpovědi vůbec skončí pracovní poměr, i když výpověď již byla doručena, od čehož se jinak odvíjí lhůta k uplatnění neplatnosti výpovědi podle ustanovení § 72 zákoníku práce. Protože od uvedených ustanovení kogentní povahy se nelze odchýlit, výpověď z pracovního poměru, která je podmíněna tím, že vznik právních účinků spojených s doručením výpovědi je činěn závislým na nejisté skutečnosti, která může teprve nastat v budoucnosti, ale o níž není známo, zda vůbec nastane, je podle Nejvyššího soudu neplatným právním úkonem. Ze zmíněného judikátu vyplývá, že ačkoliv v praxi je současně podaná výpověď spolu s okamžitým zrušením pracovního poměru ze stejných skutkových důvodů vždy činěna pro případ, že by soud okamžité zrušen posoudil jako neplatné, oba tyto úkony jsou samostatným právním jednáním. Byť tato dvě právní jednání jsou činěna v záměrném kontextu, nelze účinnost výpovědi vázat na odkládací podmínky. Její účinnost nastává doručením zaměstnanci.
Mgr. Daniel Novopacký
Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.
