Blog

Často se někteří z nás setkávají s agenturami zasílajícími vzorky zboží, které nabádají adresáty k následnému objednání a koupi daného zboží, které jim bylo představeno. Zejména se tato strategie prodejců zaměřuje na občany důchodového věku, kteří se snadno nechají zlákat a důvěřivě podepíší často i velmi nevýhodné smlouvy a později se tak dostávají do svízelných situací. Právní úprava je ovšem úplně opačná a výkladově velmi jednoduchá.

Občanský zákoník v rámci vztahů spotřebitelů s podnikateli upravuje problematiku neobjednaného zboží v ustanovení § 1838 a § 1851, kde jednoznačně stanovují, že spotřebitel není vázán v případě doručení vnuceného zboží nic platit, vracet, ani podnikatele o ničem vyrozumět. Tato ustanovení byla do občanského zákoníku přidána z důvodu ochrany spotřebitele před obtěžováním ze strany podnikatele zejména v případě, kdy si nepřejí být kontaktováni, protože i v rámci styku spotřebitele a podnikatele musí být respektováno právo lidí na soukromí. Pokud se takový spotřebitel ujme držby neobjednaného zboží, zákon stanoví fikci poctivého držitele a tedy de facto vlastníka, který si může zboží zejména ponechat, zcizit (např. prodat nebo darovat) nebo zničit, ale ani není povinen takové zboží převzít či se o něj starat a tedy neodpovídá za případnou újmu vzniklou podnikateli.

Nejedná se ani zdaleka o bezdůvodné obohacení, kterýžto institut by přikazoval neoprávněnému držiteli věc vrátit. Způsobů nabytí věci bezdůvodným obohacením je mnoho, zákon v § 2991 odst. 2 příkladem uvádí získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, případně důvodu, který opadne, dále protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tak, že za něj plní někdo jiný, ač měl plnit sám. Neobjednané plnění se týká pouze vztahů mezi podnikateli a spotřebiteli, tedy ne např. situace, kdy osoba obdrží na bankovní účet částku z důvodu překlepu příkazce v čísle účtu nebo opakovaně přijímá jednorázové plnění z důvodu omylného nastavení platby příkazcem jako trvalého příkazu. V těchto případech by se o bezdůvodné obohacení jednalo a příjemce takových peněz by byl povinen je vrátit vlastníkovi, jak stanovuje § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.